Jak na Pažutu našli poklad

Onehdy zas při pravidelném pondělním vaření došlo na Pampekunu. Jenže ta, když do spíže nakoukla, jen na bradě se podrbala a posmutněla.

„Ta zatrachtilá špajzka je úplně dočista čistě vymetá, ani ten kousek marmelády už tady není. Tak co teď?“ zeptala se sama sebe Pampekuna a dál tupě zírala do prázdné spíže.

„Tak copak bude dnes dobrého k obědu?“ křičel hladově Nakrk a zvědavě strkal zvědavec hlavu do spíže za Pampekunou.

„Prázdnej hrnek od medu! Trumpeto!“ rozčilovala se Pampekuna, hlavně ovšem proto, že nemohla zhola nic vymyslet.

Ovšem, byl tu ještě Hrkavec, který hned za Nakrkem krk natahoval, a který si vždycky věděl rady, hlavně když se o jídlo jednalo.

„Nic nevadí,“ řekl Hrkavec.

„Půjdeme a nasbíráme v lese všečárky a taky všebodby nějaké a uděláme kotel smaženice.“

A ten nápad se všem vůkol hladovcům moc zalíbil, protože už dlouho smaženici smaženou si nesmažili.

A všichni honem košíky nebo alespoň mističky si nachystali. Jen Uchál neměl ani misku ani košík, tak si jen svázal šátek do uzlíku. A pak už vyrazili do lesa Palesa, který vůkol Pažutu, přesně na opačné straně, než tiše bublal potok Protok, se rozprostíral.

Les Pales nebyl jen tak obyčejný les. Byl to les nevyzpytatelný. Někdy přívětivý dobrák, někdy starý bručoun nabručeně vybručený a někdy zas potměšílek vykutálený. Podle toho, jakou měl zrovna náladu. A dneska měl Pales náladu vykutálenou. Tak když viděl vyjevence z Pažutu, jak se se svými košíky dychtivě k němu ženou, rozhodl se trochu si z nich vystřelit.

Takže sotva všichni po lese se rozběhli, už slyšeli, jak Ruchája křičí: „Všichni sem! Pojďte se podívat! To jste ještě neviděli!“

A tak všichni honem pádí za Ruchájou, aby zjistili, cože tak báječného objevila. Ruchája stála na pokraji malé jámy a na dně té jámy se něco krásně žlutě blyštělo.

„Poklad!“ zařval Žralemt a vrhl se po hlavě do jámy.

„Poklad!“ křikl závistivec Mrkač a vrhl se za Žralemtem.

„Cože, poklad?“ divili se ostatní.

„Kde by se tu najednou vzal?“ Divil se jenerál Perkárek Minerál, „ vždyť kolem téhle jámy chodím na všečárky každou chvíli a jaktěživo tam nic, ale dočista vůbec nic nebylo.“

Ale ostatní už byli pokladem tak docela úplně unešení, že se všichni cpali do jámy, dokonce i lenoch Pakostoj, který jinak většinou všude jen chrápal.

„Dáš to sem!“ křičel Mrkač a pral se se Žralemtem.

„Nedám!“ křičel Žralemt a mlátil pokladem po hlavě Mrkače a taky všechny ostatní vůkol hlava nehlava.

„Aúú, nech si to,“ úpěla malá Maromuška, „proč mě biješ tím klackem?“

„Klackem?“ zarazil se Žralemt.

„Klackem? Jakým klackem?“ divili se ostatní a vyjeveně koukali, co to Žralemt drží v ruce.

„Tohle přece není žádný poklad, ty pako,“ řekl Uchál.

„No jasně, vždyť je to jen obyčejný klacek,“ řekl Chytrník.

„Vůbec není obyčejnej, ty chytráku chytrnická,“ obořila se na Chytrníka Ruchája, „je neobyčejnej, vždyť svítí!“

„No jo, obyčejnej kus ztrouchnivělého klacku, kterej trochu svítí,“ řekl zklamaně Žralemt a odhodil klacek stranou.

„Klacek,“ řekli zklamaně ostatní a zase se rozešli hledat všečárky. Jen Ruchája si ten svítící kus klacku hodila do košíku a odnesla na Pažut. Tam ho pak pověsila na stožár uprostřed Pažutu, aby jim v noci svítil na cestu.

„Ty jsi nic nenasbírala, tobě nic nedáme,“ řekl Mrkač Rucháje, když ta si pak s hrnečkem pro smaženici přišla, stejně jako všichni ostatní vůkol hladovci na Pažutu.

„Ale jen jí nandej, ty divousi divně divej,“ zastal se Rucháji Chytrník.

„Tak jo,“ souhlasil nakonec Mrkač, „toho svého pitomého klacku se přece nenajíš. A příště raději koukej hledat něco užitečného,“ poučoval Mrkač přemoudřele zkroušenou Rucháju, zatímco jí nandával pořádnou porci všečárek.

„Tedy, ten klacek, co v noci svítí,“ řekl po čase Mrkač, „to je opravdu báječná věc. Od té doby, co ho tu máme, jsem sebou už ani jednou neprásk, když jsem šel v noci na procházku,“

„Jo, na procházku,“ řekl posměšně Žralemt, „spíš vyjídat spíž.“ A všichni se smáli, protože věděli, jaký je Nakrk příšerně nenažraný nenažranec.

„Ale ten kus klacku, tak to je opravdu pravý poklad,“ řekl pak Chytrník a poplácal Rucháju uznale po ramenou.

Příběhy na Pažutu nyní můžete mít pohromadě jako knihu nakladatelství Bookla: