Plaváček VII - manžestrová revoluce neboli Jakeše do koše

Kapitola 1. Proč se manžestrové revoluci říká manžestrová.

Říká se jí tak omylem. Ve skutečnosti všichni Češi nosili tepláky a ne manžestráky, jak by se mohlo zdát. Ale tepláková revoluce znělo blbě.

Kapitola 2. Jak to vlastně probíhalo

Dá se říci, že průběh revoluce byl chaotický. Vedle progresivních hesel jako 'Jakeše do koše' a 'Na Štěpána bez Štěpána' se vyskytla i hesla naivní a neuskutečnitelná jako 'Na Mikuláše bez Mikuláše' nebo dokonce 'Na Ježíška bez Ježíška'.

Chladejská strana se snažila kontrovat bezzubými sliby, například 'Na Nový rok o slepičí krok' a 'Na tři krále budem dále', ve kterých slibovala postupný rozvoj demokracie. Ale na to jim už nikdo nenaletěl.

Profesor Horák začal připravovat skartaci a baroni, doplnění z řad prostých Zemanů a jiných prognostiků a tenistů se ruče chopili moci.

Kapitola 3. Koncert

Koncert začínal od půl osmé, ale už v pět se na tribuně naproti pódiu těžko dalo sehnat místečko. Byla to totiž veliká událost - The Rolling Stones v Praze.

I dole na ploše hutněl dav - přes sto tisíc lidí. A pak se setmělo. Lidi už nedočkavostí podupávali. Vtom se jim nad hlavami mihla temná postava v rudém fráčku. Poletovala sem tam nad stadiónem a lidi jen tak tak uhýbali hlavama. Byl to sám Mick Jagger.

"Bude pršet," řekl jakýsi znalec počasí, "Jagger dneska lítá nízko nad zemí."

Znalec měl pravdu. Sotva Rolling Stones začali, spustil se déšť.

Ale nikomu to nevadilo. Protože muzika se rozestřela nad Strahovem jako ohromný deštník a lijavec byl proti ní bezmocný. A pak, po závěrečné Satisfakci, se na jevišti všichni chytli za ruce a snad tam vedle Jaggera stál Lennon a Brian Jones a George Harrison a královna Alžběta a francouzký prezident a na Stalina, Hitlera, Brežněva, Hnusáka a vůbec celou tu plejádu mordorů už nikdo ani nevzdechl.

A vzadu k tomu všemu hrál tichounce na sólovku George Bush a všichni věděli, že jejich srdce bude v Evropě.

Kapitola 4. O smyslu českých dějin.

Ač se to laikovi zdá možná podivné, nám historikům, jakož i všem bystrým a vnímavým čtenářům je nyní již jasné, k čemu to všechno bylo. Proč přišel praotec Čech s prabábou Čechií a malými čecháčaty. Proč se hádali Václav s Boleslavem, zač bojoval Král železný a zlatý, o čem kázal Mistr Jan, zač padli stavové na Bílé hoře, k čemu bylo obrození?

To všechno vyvrcholilo koncertem Rolling Stones na Strahově.

Ano, za Rolling Stones bojoval Přemysl Otakar, Jan Žižka, pro ně padaly hlavy na Staroměstském náměstí. Tenkrát to ještě nevěděli. Dnes již to víme.

Tím se ovšem naskýtá otázka co dál. Jak dál v éře Post Rolling Stonovské ?

Odpověď na tuto velkou a složitou otázku je však překvapivě snadná. Takže jak dál?

Zkrátka tak, jak to holt půjde.

Jinak ne.

Kapitola 5. Vývoj po manžestrové revoluci.

Po manžestrové revoluci dochází k mnoha zásadním změnám.

Národ přestává chřadnout a vrhá se na hru Bingo. Tuto hru vynalezl kdysi populární politik Mengistu Bingo Haile Mariam, představitel rozvojového chaldeismu. Původní pravidlo, že vítěz má právo sníst kohokoli z poražených, však bylo pro evropské účely mírně upraveno.

Profesor Horák dokončil skartaci a začal podnikat. V nejbližší době má v úmyslu zakoupit všechny české fotbalové kluby, postavit na Hanspaulce Eifelovku a poté ji vytunelovat.

Tarzan dál pracuje na magistrátu a bojuje za vymýcení deštných pralesů na Sázavě.

Vznikají nové strany. Nejambicióznější z nich je OSA (Občanská Svatá Aliance), zvaná četník národů.

Chaldejská strana není kupodivu ani zakázána, ani rozehnána.

Mnoho slibů zůstalo nevyplněno. Kolik lidí například slibovalo Jakešovi, že jej nacpou do koše, a nikdo to pak neudělal.