Plaváček VI - Chaldeismus mnoha tváří

Kapitola 1. XX. sjezd

Na dvacátém sjezdu Chaldejské komunistické strany (bolševíkov) byl Stalin slavnostně prohlášen za Dragontorga, Godzilu a škůdce národa a jeho éra byla nazvána chaldeismem s dračí tváří.

Tak se stalo, že v šedesátých letech došlo v zemi zaslíbené k nečekanému duchovnímu rozkvětu. Stalo se tak díky chaldeismu s tváří mrtvého brouka, který zde zavládl, podporován ignorancí Vrchního Mordora, jímž byl v té době Antonín Novotný, alias Zápotocký, zvaný též Nejedlý, který byl jen prachbídným čarodějem třetí kategorie.

To umožnilo tvorbu mnoha nadaných umělců, jako byli spisovatel hrabě Ludvík Da Culík, dramatik Václav Pavel Šavel (píšící pod pseudonymem Havel), nebo známý režisér Miloš Fachman.

Z těchto kruhů pak také vyšel požadavek na změnu chaldeismu s tváří mrtvého brouka.

Kapitola 2. Různé návrhy.

Postupně se vyskytlo mnoho různých návrhů na změnu chaldejské tváře:

• Chaldeismus s lidskou tváří - navrhovali reformní chaldejci, vedení Zupčekem a Vrkovským.

  
  

• Chaldeismus s rozesmátou tváří - Sbor schizofreniků při UV KSČ.

• Chaldeismum s dvojí tváří - StB.

Populární byl i chaldeismus cukru a biče, který v sousední Hodné Alemánii propagoval generální tajemník Bismark, zvaný též Ulbricht.

Nejdále došli členové Klubu angažovaných protistraníků, kteří požadovali odstranění Chaldeismu vůbec. Toto řešení, samosebou jediné správné, dovedlo k zuřivosti nejvyššího čaroděje Brežněva, představitele vrcholné socialistické robotizace.

Kapitola 3. Ekonomická reforma

V týchž šedesátých letech začalo být i chaldejcům jasné, že s tou Ekonomikou se bude muset něco udělat. Ekonomika se totiž stavěla na zadní a nic nedbala chaldejského čarování.

"Kdepak," řekl vůdce chaldejských reformistů Joachim Otto Šlik, pán na Jáchymově, "to chce úplně jiné čarování. Moderní, vědecké a reformistické čarování!" a najal kopu alchymistů, usadil je na Hradě ve Zlaté uličce a nutil je vyrábět zlato podle nejmodernějších chaldejských marxisticko-leninských vědeckých poznatků, to jest z ucha oběšence, z mandragory, ze zubů němého psa a pomocí dalších vysoce vědeckých metod.

To se však nelíbilo pravým stalinistickým chaldejcům, takovéhle zavádění novot a poštvali na něj Státní bezpečnost. Ti honili Šlika po celé Praze a nakonec jej dostihli u zdi obory zámečku Hvězda na Bílé Hoře, spolu s partou Šlikových oblíbených Moravanů.

"Fsdejte se ! Nyc se fam nestane!" sliboval jim kapitán Plaváček. A skutečně, pobili Moravany do posledního muže. Jen Joachim Šlik se zachránil a dělal pak profesora ekonomie ve Švýcarsku.

Socialistická Ekonomika si oddychla a dál si vesele huntěla, až byla konečně úplně na huntě.

Kapitola 4. Internacionální pomoc.

Dějiny jsou dějinami internacionálních pomocí. Tak praví základní marxisticko-chaldejská historická poučka. Platí již od dob, kdy Kain internacionálně pomáhal bráchovi Ábelovi šutrem do hlavy, za což byl potrestán ztrátou prvorozenství, které ovšem později opět získal známým podvodem s miskou šošovice.

Internacionální pomoci se přitom dělí na spravedlivé a nespravedlivé. Od prvobytně pospolných myslitelů až po ty buržoazní se všichni domnívali, že spravedlivá je obranná internacionální pomoc a nespravedlivá je ta útočná. Chaldejská věda dokázala, že tomu tak není. Spravedlivá je jedině ta internacionální pomoc, která pomáhá k moci dělnické třídě, respektive jejímu chaldejskému předvoji. A všichni, co se tomu brání, jsou nespravedliví a zlí. Snadné a jasné. Přesto to spousta lidí nechtělo pochopit.

Bratrský Chaldejský Svaz Sovětských Socialistických Republik poskytl Zemi Zaslíbené internacionální pomoc, když viděl, že dělnická třída ztrácí své historicky zaručené pozice.

Bratrská vojska přijela na základě dvou zvacích dopisů.

Byly to tyto dopisy :

            Proboha přyjeďte

                          Se soudružským pozdravem

                                            plukovník Plaváček

            a ještě tento dopis :

            Doboga přyjeďte

                         Se soudrušskím pozdravením

                                           profesor Horák

Kapitola 5. Kam vede pýcha.

Blázniví levičáci na Západě začali českou reformu obdivovat. A Češi na to byli patřičně pyšní. Zapomněli na jedno prastaré české pořekadlo:

Pýcha předchází vpád.

A ten vpád přišel.

Kapitola 6. Slovo o pluku Magorově

                        (staroslovanská poéma)

            Žil kdysi na matičce Rusi borec

            byl to jistý Ijla Muromec

            řečený to Igor

            byl to dobrý Magor.

            Vstal jednoho rána

            koukal jako vrána.

            Do tančíku vlezl

            do Prahy se vezl.

Tolik o srpnových událostech vypráví stará chaldejská epopej, šířená potulnými  komsomolci, kterým se též říkalo šábnutyje rebjáta. Poéma je literárně nevalné kvality a nemá cenu ji zde uvádět celou.

Česká lidová slovesnost pak také samozřejmě na celou situaci reagovala. Jedna  veršovaná skladba dokonce přímo navazuje na Slovo o pluku Magorově:

            V Praze na náměstí

            tam je tuze lidí

            Magor Muromec

            střílet se nestydí.

Populární a zlidovělou se stala píseň Běž domů Ivane, čeká tě Nataša, která nenápadně naznačovala okupantům, že by měli ze země zaslíbené odejít. Bohužel, většina prostých chaldejských molodců soldátů nedokázala porozumět vybroušené české ironii a humoru a zůstala tu. Většina z nich si ostatně myslela, že jsou na Marsu.

 Kapitola 7. Normalizace

Po zásahu Ilji Muromce, jak o něm hovoří výše uvedená staroruská epopej, byl opět nastolen klid a pořádek. Ne ovšem hned, ale když se ruka k ruce vine, tak se dílko podaří.

K moci se dostal študovaný čaroděj Mustaf Rusák alias Gusta Hnusák alias Brejlička.

V zemi zaslíbené nastal smutný čas pro slušné lidi. Pro Plaváčkovu rodinu zlatý to věk.

V zemi zaslíbené se tak po socialismu s tváří mrtvého brouka, vystřídaly rychle za sebou socialismus s lidskou tváří, socialismus s překvapenou tváří, s tváří nasranou, s tváří rezignující až konečně nastal čas socialismu bez tváře, který trval až do manžestrové revoluce na konci osmdesátých let.

Zajímavá je otázka, jak se Mustaf Rusák stal generálním malým čarodějem ÚV KSČ. Pravdou je, že Golém Hliněná Pata navrhoval už v květnu v Moskvě Brežhněvovi, aby vyměnil Dubčeka.

„Na chaldejského čaroděje je to až moc nespolehlivý sralbotka,“ a Břežhněv přitakal:

„Jo, musí to být nějaký pořádný hnusák a gusta fidli.“

A tak se stal generálním čarodějem a po smrti stařičkého prezidenta Nesvobody i prezidentem Gusta Hnusák.

Kapitola 8. Magna Charta 77

Mustaf Rusák, bratr známého rabijáta Richarda lví srdce, postupně slábl na těle i na duchu. Protože byl původem snad Slovák, začalo se mu říkat Jan Odzemek.

Proti němu se v roce 77 postupně začala formovat opozice baronů, kteří Jana donutili, aby podepsal Magnu Chartu Libertatum neboli Velkou Listinu Svobod, říkalo se jí podle data vzniku také Charta 77.

Poťouchlý Jan Odzemek ji naoko podepsal a vzápětí dal všechny barony zavřít.

Zajímavá je otázka, kde se v Čechách vzali baroni, když už tatíček Masaryk je zrušil. Pravdou je, že se skrývali pod přezdívkou PTP v naší lidové armádě. Říkali si neviditelní neboli též černí baroni.

Vůdce baronů Pavla Šavla zatýkal osobně sám profesor Horák.

Plukovník Plaváček nezatýkal nikoho, ne proto, že by nechtěl, ale protože byl mrtev. Když přijeli chaldejské tanky, trefila jej od samé radosti mrtvice. Jeho poslední slova zněla:

"Prijéchali navsjegdá."

Naštěstí se Plaváček, tak jako celý život, mýlil.