Plaváček III - Boj o lidový charakter republiky

Kapitola 1. Temná Věž

V šerém dávnověku byly snad východní země jednou z kolébek lidstva. Pak z nich lidstvo odešlo a přenechalo je silám zla.

Zlo bojovalo samo se sebou o moc a z těchto bojů vyšel první Pán. Byl to baziliščí král Borov Dir. Dlouhá a tajemná byla vláda Borov Dira, ale z dnešních potomků už si na ni nikdo nepamatuje. Zbyla jen Věž, kterou si král bazilišek postavil na svoji ochranu. A Pánové ve Věži se střídali. Borov Dira porazil drak Šrak. Po Šrakově éře nastoupil vládu Bab Jag, přezdívaný Chalupník na kuří nožce. Toho vyhnal z věže Veliký Ivan Car, podporovaný Gosudary a Bojary. Za vlády Ivana Cara byly síly zla zahnány do hluboké defenzívy, jenže říší východu se začaly nepozorovaně rozlévat první temné vlny Chaldejců.

Chaldejci zvolna sílili a jejich moc rostla. V skrytu čekali, až přijde jejich čas. A když konečně přišel, udeřili a v jediné Velké Listopadové Revoluci, kterou z důvodů utajení nazývali Říjnovou, svrhli Ivana i jeho Gosudary a již stařičké a nemohoucí Bojary a všechny je popravili a vůdce Chaldejců Veliký Lenin Vítěz se stal Pánem Věže Kremrolu.

Lenin byl však již stařičký čaroděj a rozhodl se sám ukončit běh svých dnů, přestože jeho moc byla obrovská. I změnil se Lenin v popel a rozesel se do srdcí všech Chaldejců, co jich jen na širých pláních východu bylo. Jeho odchod však vyvolal otázku jeho nástupce. A kandidáti byli dva.

Kapitola 2. O strašlivém souboji Trockého a Stalina

Po Leninově dobrovolné smrti se střetli v boji o vrcholnou moc dva rovnocenní protivníci. Neboť moc obou Chaldejských čarodějů, Trockého i Stalina byla v podstatě rovnocenná, přestože nespočívala na stejných základech.

Stalin, to byl Pán Ohně a Země, zatímco Trockij Pánem Vody a Vzduchu. Proto, když došlo k jejich konečnému střetnutí, snažil se každý z nich samozřejmě využít ty živly, jež nejlépe ovládal. Proto Trockij se snažil vyzvednout Stalina do vzduchu a poté jej uvrhnout do temných hlubin hydroenergetických centrál, jež zbudoval na tocích velkých sibiřských řek.

Stalin se zas snažil Trockého zadupat do země a tu pak spálit, aby ani vzpomínka na Trockého nepřišla lidu Chaldejskému na mysl.

Boj to byl strašný.

První den se obloha zatáhla a zem se chvěla. Boj byl tak strašný, že oběma čarodějům praskla jedna kouzelná obruč

.

Druhý den byl boj ještě příšernější a tma a strach se rozprostřel nad celou východní zemí. Trockému přitom praskla druhá obruč.

Zběsilost třetího dne již nelze popsat lidskou řečí. Boj byl tak ukrutný, že oba čarodějové v něm přišli o všechny své obruče až na jednu. A tehdy se Stalinovi podařil jeden zvlášť zakázaný a opovrženíhodný chvat a jediným rázem rozbil poslední Trockého obruč. Ozval se strašný rachot, zem se chvěla a blesky křižovali oblohu tak, že bylo vidět jako ve dne. A když to všechno ustalo, nebylo už Trockého a Stalin se stal jediným Velkým Pánem Temné Věže Kremrolu.

A taková byla situace po osvobození Prahy, když do srdce země zaslíbené vjely chaldejské tanky.

Kapitola 3. Nákaza

Už před válkou se ukázalo, že chaldejství je nákaza. Člověk, který nákazu dostal, se jednoho dne začal nápadně hrbit, plazil se při zemi, narostly mu drápy a chodil zahalený do tmavého pláště s kapucou, aby mu nebylo vidět do tváře. Chaldejec však, pokud chtěl, mohl vypadat i docela normálně, protože všichni Chaldejci byli čarodějové. Toho využívali k tomu, aby mohli nakazit další lidi.

Už během války se Velký Čaroděj z Kremrolu rozhodl, že země zaslíbená bude jednou jeho. A tak po válce se Chaldejci pustili do lítého boje o moc. Později tomu říkali Boj o lidový charakter republiky.

Kapitola 4. Malý Čaroděj

Vůdcem českých Chaldejců byl Gottwald, důvěrný kamarád Velkého Čaroděje. A právě jemu Velký Čaroděj uložil ten úkol, získat v Čechách veškerou moc. Jenže jak na to? Mezi lidmi byla ještě velice živá vzpomínka na tatíčka Masaryka i na krále Löwiho a vůbec byla zde demokratická tradice příliš silná na to, aby se dala jen tak snadno nahradit chaldejskou temnou mocí.

Jenže co by to byl Gottwald za čaroděje, aby si neuměl poradit. Stačilo jeho slovo a temná mašinérie se rozjela. Už za pár dnů obdržel každý Chaldejec prostřednictvím tajného kurýra zapečetěnou obálku s instrukcemi. Hned poté propukla v Čechách náhlá sháňka po kropenatých slepicích. Respektive po vejcích od kropenatých slepic. Sehnat tehdy vejce mimo přídělový lístkový systém nebylo nic snadného a Chaldejci museli nasadit veškerý svůj um, ale nakonec se to všem podařilo, ba někteří sehnali těch vajec i víc.

A pak začali plnit druhou část instrukce. Sedm dnů a sedm nocí nosil každý Chaldejec vejce pod paždí, při tom se nemyl, nečesal ani neholil, čehož si pravda u mnohých nikdo ani nevšiml. A na úsvitu dne osmého se s křikem z vajec vyklubali Rarachové. Byli jich tisíce, bylo jich víc, než kolik bylo Chaldejců, protože mnozí nosili vejce v obou podpaždích a někteří dokonce si strkali vejce i do zadku. Z těch pak nevzešli na světlo boží Rarachové, ale tvorové zvlášť odporní a potměšilí, takzvaní Prdelníčkové, kteří později natropili v Čechách nejednu neplechu.

Malý Čaroděj Gottwald si zamnul ruce a začal se chystat na volby.

A když volby přišli, vzlétli neviditelní Rarachové nad zemi zaslíbenou, vydali bojový skřek, poté se opět vrhli k zemi a přistáli každému voličovi rovnou za krkem, vyzbrojeni hektolitry piva a chaldejskou demagogií, což obojí začali hbitě lít do hlav nebohých voličů.

„Dej hlas Chaldejcům,“ našeptávali Rarachové potutelně, „jen když dáš hlas Chaldejcům, tak se budeš mít dobře. Jenom chaldejská svoboda je ta pravá svoboda. Jenom chaldejská demokracie je ta pravá demokracie. Vláda Chaldejců, to je blahobyt pro tvoje děti, pamatuj na to!“

Tohle všem voličům znělo v hlavě, když přistupovali k urnám a některým to skutečně zamotalo hlavu a zatemnilo rozum a 40 procent jich dalo hlas Chaldejcům.

To bylo první vítězství Malého Čaroděje Gottwalda, který se pak stal premiérem.

Rarachové pak ovšem nezaháleli, ale vrhli se na přípravu Můnora. Prdelníčkové jim v tom vydatně pomáhali.

Kapitola 5. Fabrika na zázraky

Karel IV. a Rudla II. naučili české prťavce dělat zázraky. Ovšem dělali je, jak se říká, na koleně, na zakázku. Byla to poctivá ruční práce, ale výroba jednoho takového zázraku trvala pěkně dlouho. Až to jednoho prťavce přestalo bavit a postavil fabriku, kde se dělaly konfekční zázraky na pásu podle Fordova způsobu. Ten podnikavý prťavec se jmenoval Baťa a měl pak kvůli tomu jménu s Chaldejci spoustu nepříjemností, neboť Chaldejci jak známo nesnášejí písmeno ť, protože mají rozeklaný hadí jazyk a neumějí ť vyslovit. Ale to bylo až později. Zatím Baťova fabrika vzkvétala.

„Baťovy zázraky pro každého!“

„Baťovy zázraky do každého počasí!“

„Kupujte skvělé Baťovy zázraky!“

Tak křičela reklama a nabízela k okamžité koupi zázraky standardních velikostí za standardní Baťovské ceny. Jeden mužský zázrak číslo 42 stál 99.999 999 Koruny. Dětské byly levnější. Dámské plesové byly naopak dražší.

Ale zákazníci byli spokojeni. I Baťa byl spokojen. Prťavci nebyli spokojeni. Jejich ruční výrobky už nikdo nechtěl, zkrachovali a nezbylo jim nic jiného, než jít dělat k Baťovi k pásu. Ne, že by se tam měli špatně, spíš líp než dřív, ale stejně u pásu brblali.

To viděl Plaváček a hned pochopil, že tady je ta správná půda pro temnou chaldejskou agitaci.

Kapitola 6. Novák kontra Plaváček

Od soustruhu k soustruhu, od frézy k fréze, od ponku k ponku se přískoky plazila temná shrbená postava v rozedraném plášti s kapucí, pod níž skrývala zčernalou tvář a upíří oči. S rozčepýřeným Prdelníčkem na rameni přemlouvala dělníky, hlas vichřice podoba, ke vstupu do Strany. Byl to náš starý známý Plaváček.

„Strana jednou zatočit s takovým jako Batta,“ syčel Plaváček, „a ty pak litovat, že nebyt v strana! Ty nebyt blahova a vstoupit do strana!“

„Jedeš!“ ohnal se po něm předák dílny, jakýsi Novák Eman, „jedeš mizero,“ zařval Novák až Plaváček chudák poděšeně uskočil a Prdelníček mu sletěl z ramene a natloukl si zobák.

„Já ti dám agitaci, němčoure jeden zasraná,“ nadával Novák, ale to zasáhl Plaváčka do citlivého místa.

„Coše, Nofak! Ty snad tvrdila, še ja nebyt prafa flastenecka Čech!? Ja byt vic Čech, neš vy fšecka do jedna hromada!“ rozčiloval se Plaváček a vztekle dupal křivou nožkou do betonové podlahy.

„Ja dycky byla flastenecka Čech!“ Plaváček se zhroutil do kouta, ramena se mu roztřásla a z očí mu vytryskly slzy.

„Sssss, ssss,“ utěšoval ho Prdelníček a něžně ho hladil křídlem po kapuci.

„Zmizni! Ty jeden hnusná fták!“ vzlykal zlomeně Plaváček.

„No tak mi tu nebreč, já to tak nemyslel,“ řekl Novák a šťouchl do Plaváčka.

„A ty uznala, še ja topra Čech?“ zaškemral Plaváček.

„A no to víš, že jo,“ souhlasil hlupák Eman Novák.

„A fstoupila ty teda do naše partaj?“ kul Plaváček železo, dokud výheň nevyhasla.

„Ale no třeba,“ souhlasil vůl Eman. Plaváček si honem utřel pěstičkou slzy a bleskurychle vytáhl přihlášku do strany.

„No jo,“ zahučel Novák, kterému se to zas přestávalo líbit, „jenže já nemám pero.“

„Ó, to netřepa propisofačka, to nafěky, to ty muset podepsat vlastná  kref,“ vysvětloval Plaváček a ochotně podával Novákovi jehlu.

„No tak to já tedy nevim,“ zarazil se Novák.

„Jak to, nefim?“ Plaváček zase začal natahovat moldánky.

„A no tak to sem dej,“ řekl Eman, píchnul se a podepsal. A v tu ránu z něj byl Chaldejec a spolu s Plaváčkem začal přemlouvat ostatní dělníky v dílně. Jenže ti se nedali a oba agitátory z dílny vykopali. Ti jim pohrozili a šli se spolu opít, protože Malý Čaroděj taky rád nasával a ostatní to měli tudíž jako stranický úkol.

Kapitola 7. Vítězný Můnor

Malý Čaroděj Gottwald, který byl zrovna předsedou vlády, dnem i nocí dumal, jak vyšťouchnout konkurenci a získat absolutní moc. Jel se poradit do Kremrolu, ale Stalin ho nechal na holičkách.

„Jó kamaráde, tady si musíš poradit sám, ale koukej, aby už to bylo,“ řekl Stalin a pohrával si s katovskou oprátkou. A tak se Gottwald vrátil a začal jednat.

Začal jako obvykle tím, že se důkladně opil. Bez toho nečinil nikdy žádné důležité rozhodnutí. Pak svařil černobýl, bolehlav, mandragoru a ucho oběšence (to si přivezl z  Kremrolu, kde bylo tohoto sortimentu habaděj) a přimíchal ten utrejch do polívky při oficiální recepci, čímž vyvolal prudkou vládní střevní krizi. Všichni nechaldejští ministři (to jest ti, co jedli polívku) museli ihned opustit svá ministerská křesla a přesunout se jinam. A toho Gottwald využil a jejich místa obsadil svými pohůnky. Tak vznikla nová vláda, tentokrát plně chaldejská, která zrušila buržoazní republiku a slavnostně vyhlásila Říši Zářivé Pravdy.

To se stalo 25. Můnora 48.

Chaldejci, Rarachové a Prdelníčkové jásali. Ostatní chudáci zatím netušili, co je čeká. Ti chytřejší z nich se včas zdekovali.

Kapitola 8 Kléma

Zajímavá je otázka, jak se mohl stát Malý Čaroděj Gottwald, alias Fáma Kléma (kvůli své čadivé dýmce zvaný i Olgoj Chrchloj) předsedou vlády v Zemi Zaslíbené.

Pravdou je, že to byl odmalička mizera a darebák, později pak kriminálník, který se před spravedlností utekl schovat do Temné Věže Kremrolu v Moskvě. Až tam se sice naučil čarovat, ovšem Chaldejcem byl už dávno předtím. Dokonce hlavním Chaldejcem v KSČ, což byla zkratka pro Kaldejsou Stranu Češkoslověnska. V zemi zaslíbené se pak přejmenovali na Kaldejsou Stranu Čemězaslíbené, což obojí bylo samosebou blbě napsané, ale Chaldejci nejen, že neuměli pořádně mluvit, ale taky neovládali pravopis.

Fáma Kléma by nejspíš shnil zaživa v nějaké kopce Kremrolu, jenže když tatíčkovi Masarykovi začalo ubývat sil a potřeboval nějakého nástupce a navrhl za krále Jehudu Löva, tak si Chaldejci postavili hlavu, že na truc budou volit Babinského, známého mexického lotra, který se právě vrátil z Afriky. Nakonec ale souhlasili, že dají hlas ben Bezalelovi pod podmínkou, že se vrátí domů jejich miláček Olgoj Chrchloj. A tak Masaryk udělil Klémovi milost, ten se vrátil do Prahy, a pak už dělal, co mohl, aby přivedl Chaldejce k moci. Což se mu tedy nakonec bohužel podařilo.