Plaváček I - Před válkou

Kapitola 1. Král

Po smrti taťky Masaryka byl zvolen českým králem rabín Jehuda Löw ben Bezalel díky vydatné pomoci svého tajemného fámuluse Goléma, známého mezi galérkou jako Franc Hliněná Pata.

Bylo to v době, kdy v sousední Alemánii vládl císař Hitler, který neměl rád židy, protože ho v mládí unesli, ale dali mu mizerné vychování. Král Jehuda Löw ben Bezalel byl samosebou žid. Byl to první a poslední žid na českém trůně. Protože se bál Hitlera, rozhodl se, že odejde a odvede Čechy do země zaslíbené. Vydal provolání a parlament jej po určitých nechutných tahanicích schválil. Jen Slováci se rozhodli, že zůstanou doma, protože židy taky neměli rádi a z Hitlera si chtěli udělat kamaráda.

A tak Češi jednoho dne sbalili do košů konzervy a lahvové pivo a všichni nasedli do svých slavných katamaránů a hodlali vyplout, protože Češi neradi chodí pěšky. Jenže vtom zjistili, že nemají moře.

„Nevadí,“ řekl rabín Jehuda, „chmel je naše zlato a vzduch je naše moře,“ a Češi se vznesli do vzduchu a vydali se na cestu do země zaslíbené.

Kapitola 2. První prezident

Jehuda Löw byl český král. Ovšem jeho předchůdce taťka Masaryk nebyl král, ale prezident, což bylo dost zvláštní, protože do té doby vládli Čechům jen knížata, králové, císařové a podobně. Masaryk si zprvu také myslel, že bude králem, protože jeho tajným otcem byl Kaiser Franz, císař v Prátru a král ve Vidámparku. Jenže ten se k synkovi nechtěl znát a nakonec mu jasně řekl:

„Císař ani králík z tebe nikdy nebude, s tím se, tajný synku, smiř.“

A tak se s tím Masaryk smířil a rozhodl se, že bude prezidentem, jako byl Napoleon ve Francii. Nic na tom nezměnilo ani to, když Napoleona po deseti letech prezidentování omrzelo a stal se, jako strejda, císařem.

Kapitola 3. Hola hou, Češi plují oblohou

Češi letěli přes Evropu a všude, kde je viděli, křičeli: „Hola hou, Češi plují oblohou!“ a báli se, aby u nich nepřistáli a něco jim neukradli.

Kapitola 4. Plaváček

Cestou se na jednom katamaranu narodil chlapeček a jmenoval se Fanda. A to byl tak chytrý chlapeček, že už druhý den vylezl z lodi a sletěl dolů.

Našli ho jeden sedlák se selkou, chvíli na něj čuměli a pak sedlák povídá:      „Was ist das?“

A selka na to: „Das ist ain miminko.“

„Ja,“ povídá zase sedlák, „a pfotože spadlo z neba, budeme mu my šikat Plafaček,“ a tak se Plaváček dostal na vychování do Alemánie.

„So schön,“ řekl na to Plaváček.

Kapitola 5. První plaváček

Plaváček nebyl samosebou první takový nalezenec v dějinách. Tím byl kdysi v Egyptě malý Mojžíš, kterého lehkomyslná máma princezna pustila v děravém košíku na projížďku po Nilu plném krokodýlů. Mojžíš, zvaný též Štísko, tenhle výlet kupodivu přežil. Později pak pořádal dálkové pěší pochody na Sinaj, neúspěšně kandidoval na faraóna a nakonec vyhrál soutěž Eurovize s písní „Překroč Jordán, řeku všech nadějí“.

Dalšími slavnými nalezenci byli bráchové Romulus a Remus, které vychovala podobně jako Mauglího smečka vlků. Romulus a Remus se pak proslavili, když z dlouhé chvíle založili Řím. Jenže když zjistili, že to byl docela dobrý a výnosný nápad, tak se pohádali o to, kdo bude v Římě vybírat daně. Při té hádce Romulus Rema zabil a bylo vyřešeno. To zpovzdálí pozorovala jejich sestřenice Livia, zvaná též Libuna, která, když viděla, jak to dopadlo s bratrancem Remem, tak jen řekla: „Seru na vás, založím si vlastní město veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat“ a odešla kamsi na sever.

Kapitola 6. Blaničtí rytíři

Ještě než Češi odletěli do země zaslíbené, začali kopat štolu do kopce Blaníku, kde měli spát Blaničtí rytíři. Když se k nim dokopali, nechali je spát a probudili jen Bruncvíka. Přivázali ho na koně, aby jim furt nepadal a přivedli ho na Karlův most. Legenda totiž pravila, že až pojede Bruncvík přes most, kůň klopýtne a vyhrábne něco, co se bude Čechům setsakra hodit. Bruncvík celou cestu přes most klimbal a jeho kůň taky a museli je každou chvilku budit, a když už byli skoro na konci, vtom kůň klopýtl, nevyhrábl nic, ale spadnul po čumáku do Vltavy i s Bruncvíkem a oba se utopili.

Zajímavá je otázka, jak se Blaničtí rytíři dostali do Blaníku. Legenda o tom praví:

Za dávných časů, za vlády premiéra Kroka a jeho rodinného kabinetu došlo v Čechách ke kruté a nelítostné občanské válce mezi pivaři a vinaři. Pivaři v čele s Horymírem a Šemíkem chtěli všude pěstovat chmel, zatímco vinaři chtěli kopat zlato, aby si za ně mohli koupit ve Španělích rum. Krok stranil vinařům, a tak odsoudil Horymíra v zinscenovaném monstrprocesu k smrti. Ten se ale jen tak nedal, vyšvihl se na Šemíka a skokem do Vltavy si zachránil život. Pivaři s vinaři se pak dohodli a všichni pili všechno.

O tom, jak se Blaničtí rytíři dostali do Blaníku, nepraví legenda nic.

Kapitola 7 Podobojí.

Když v Čechách všichni pili svorně pivo i rum, začali se nazývat podobojí, aby se odlišili od zbytku Evropy, který byl podjednou a pil jen to nebo to. Podobojí pak způsobilo Čechům v budoucnu nejednu trampotu, jako třeba jistému Mistru Husovi, když v Kostnické krčmě U hořící vatry veřejně míchal pivo, víno i rum. Bohužel ho při tom načapal Zikmund, zvaný Laxík, alias Lyška Ryška a bylo zle. Dost se totiž kvůli tomu porafali na místním koncilu. Ze začátku to vypadalo, že má Hus v disputaci navrch, ale nakonec mu Zikmund pěkně zatopil.

Kapitola 8. V zemi zaslíbené

Češi pluli oblohou již dlouho a leckdo už reptal, že by se jako mělo přistát. Navíc, když letěli nad Španělskem, uviděl je Chuan Antonio Pomeranč a volal na ně: „Vitájtě, braťja!“ protože doufal, že se Češi zúčastní jeho proslulých Olympijských hrátek.

Jenže král Jehuda ben Bezalel řekl: „Nic,“ protože byl v tělocviku vždycky hrozný nemehlo a všechny děti ve škole se mu smály a on od té doby sport nesnášel.

Když doletěli k Popokatepetlu, král Jehuda vystoupil, rozpřáhl ruce a řekl: „To je ta země zaslíbená.“

A ministr zemědělství honem dodal: „Mlékem a strdím oplývající,“ jen aby taky něco řekl, přestože z Čechů nikdo mlíko nepil a co to je strdí nikdo nevěděl.

A Češi přistáli, vyndali své konzervy, pivo, sudlice, přilbice a vozovou hradbu a jali se svými typickými husitskými mačetami mýtit džungli a indiány. V tom zvláště vynikal jakýsi bratr Žižka, který zle zřídil pankáče Atahualpu v bitvě u Sudoměře.

Kapitola 9 Bratr Žižka

Žižka byl velký vojevůdce, alespoň se to o něm traduje, ale vzhledem k tomu, že skoro v každé vesnici v Zemi zaslíbené se nachází dub, lípa, popřípadě nějaký jiný strom, pod kterým spal Jan Žižka, tak to vypadá, že to byl spíš takový coural, který kam přišel, tam spal.

Kapitola 10. Jak Plaváček týral zvířátka a co s ním bylo dál

Mezitím Plaváček rostl a vesele si žil na statku mezi spoustou roztomilých zvířátek, která ve volných chvílích mučil. Sedlák mu často říkal: „Ty kluk jedna miserna, to nesmiš ty dělat!“

A Plaváček vždycky sliboval: „Ah Ja, main Father.“

A sedlák se rozčiloval: „ty nemluvit Německy! Kdo ti ma pak rošumela?“ protože sedlák uměl Německy jen pár slov a jinak mluvil jen blbě Česky. Zato Plaváček uměl Německy perfektně, dokonce tak dobře, že si toho všiml sám Hitler a vzal si Plaváčka k sobě do bunkru, kde spolu hráli vrchcáby, dokud Plaváček neřekl Hitlerovi: „ty svině jedna!“ protože Hitler pořád švindloval.

Hitler se rozčilil a poslal Plaváčka šupem do nejbližšího koncentračního tábora, kde se Plaváček seznámil s několika Chaldejci a stal se Marxistou.

Kapitola 11 Avantgardní způsob distribuce uměleckých děl.

Hitler nebyl vždycky císařem v Alemánii, ale napřed byl rakouským malířem. Problém byl v tom, že se jeho obrazy nelíbili školní komisi, protože to byly příšerné kýče. Předseda komise Van Gogh mu dokonce vyhrožoval, že jestli se ještě jednou ukáže, uřízne mu ucho. Hodnější byl na Hitlera další člen komise Petr Kružítko Parléř, který ho jen pohladil po hlavě a řekl:

„Příteli, tyhle idylické malůvky už nestačí, dnes musíte být jako malíř trochu avantgardní, víte?“

A tak se Hitler rozhodl, že všem ukáže, co je to avantgarda a že své obrazy vnutí galeriím celého světa pomocí tanků, což byl na svou dobu opravdu dost svérázný způsob distribuce uměleckých děl. Jak se později ukázalo, byl to, alespoň zpočátku, i způsob poměrně efektivní. Hlavně ve Francii, kde senilní Napoleon stále trval na tom, že proti tankům je nejlepší útok na bodák zpoza Maginotovi linie.