O hloupém Honzovi

Pod lesem na tom velkém poli

oral Honza se svými voly,

když přijel k němu samotný pan král,

že prý svojí dceru by mu dal.

"Myslím jako za ženu,

tu mou dceru Boženu."

řek ten král, co prý často karty hrál.

Než si to náš Honza rozmyslil,

další král už si to přihasil.

"Honzo, Honzo, nebuď hloupí,

kdo mou dceru dostane,

ten neprohloupí."

Vábí Honzu druhý král

a mračil se, že bych se bál.

Než však Honza něco řekne,

třetí král tu sebou sekne.

Tolik totiž pospíchal,

že tkaničky si pomíchal.

Svou dceru nabízí Honzovi, jak jinak, za ženu.

"Jinak ti, milý Honzo, hlavu kulí proženu."

"Mou Boženu za ženu si vezme, řekl sem!"

křičí první král a máchá tomu třetímu

koltem pod nosem.

Druhý král křičí,

že ti zbylí dva by pryč jít měli,

pak pěkně do vlasů si vjeli.

Tolik se na sebe navzájem zlobili,

že docela se tam všichni pobili.

Když Honza vyháněl pak voly ven,

řekl si:

"To byl zase dneska den."