O Jeníčkovi, Mařence a Budulínovi

Jednou v lese, tam co roste tenký kmínek,

potkali se Jeníček, Mařenka a Budulínek.

Všichni tři teď v lese zabloudili,

protože kompas a mapu ti hlupáci si nekoupili.

"Co budem dělat v noci,

prej tu sou všude vlci!?"

vzlyká žalostně Mařenka

jak nějaká vetchá stařenka.

"Hlavu vzhůru!" křičí Budulín,

zaženeme každý splýn.

"Tamhle na tom malém vršku,

znával já jsem jednu lišku."

A tak nijak nemeškají

za liškou se rychle dají.

Jenže liška zrzatá

je dnes pěkně mrzutá.

"Koukejte mazat všichni pryč!"

Liška drží v prackách tyč.

"Nač tolik zloby, tetka?

Vždyť my odejdeme hnedka,

Jen nám musíš poradit,

jak se z lesa vymanit."

Na ta slova se liška trochu uklidnila,

cestu ven jim prozradila.

"Běžte pořád za nosem,

za chvíli jste z lesa ven."

Tady viděli jste děti v krátkosti,

jak se hodí staré známosti.