Jak na Pažutu Leofáš zlo hloupostí svou přepral

Na Pažut se přiřítila Bradava, zlá to sestřenice věčné vzlykalky Vzlykavy. A Bradava hned ječí: „Zničím!“ až se všichni vůkol klepalové třesou. Ovšem až na Kukamýždě Leofáše, neb to je nebývalé ťululum a nechápe, jak velké to právě přišlo na Pažut nebezpečí.

„Brý den,“ pozdraví honem Bradavu Leofáš, neb ač nechápavý nechápavec, jest dobře vychován.

„Zničím!“ zařve na chudáka Bradava. Chce ho vyděsit, ale s Leofášem je těžké pořízení.

„Cha cha,“ směje se přitrouble Leofáš, neb děsivě děsně nic nechápe,„Kdysi se tu hnal na nás zlý Zlon se zlou Zlonicí, svou ženou. Hrrr, na nás se ženou. Brrr,“ vypráví Leofáš Bradavě, ač ta o to, samosebou, vůbec nestojí.

„Zlý Zlon slonožka měl sto noh a na každé bota bez ponožka. Ó, to byla tragoška,“ vzpomíná Leofáš. A Bradava už chudák běsní.

„Zničím! Ach, jak já vás zničeně zničím!“ slibuje Bradava.

„V zeleném zelí zlo nelze nalézt,“ praví moudře Leofáš hňup a znuděně leze dál do zelí.

„Já vás zličím!“ vzlyká zničená Bradava a zlostně tluče pěstí do Pažutu, ale vůkol třepalové už se neklepou. Kdo by se bál, když hrdinou před Bradavou byl i ten Kukamýžď trouba. Pyšné tak Bradavy zhouba. Teď se klidně v oblíbené zelenině tykadlem dloubá.

Příběhy na Pažutu nyní můžete mít pohromadě jako knihu nakladatelství Bookla: