Slavní rodáci III - Johanna Fantová
- pavelexner
- 16. 12. 2024
- Minut čtení: 4
Poslední láska paní lékárníkové od Bílého Jednorožce
Je mi odepřen Hanne hlas tvého tónu,
i když vrátila ses zase pozdě domů.
Sabbat ještě není na dohled,
tak píši tuto báseň na pohled.
Jak matný, bídný života proud,
nelze však tebe dosáhnout.
Tvůj smutný slon A.E.
Tuto báseň obdržela v dopise paní Johanna Fantová, takto knihovnice univerzity v Princetonu, během stávky zaměstnanců telekomunikační společnosti, kdy nefungovaly telefony a tak „smutný slon A.E.“ se nemohl dovolat své „Liebe Hanne“, jak zní v originále titul této básně. Tím slonem pak nebyl nikdo jiný než nejslavnější fyzik dvacátého století Albert Einstein.
Johanna Fantová, poslední osudová žena Einsteinova, s ním strávila závěrečných patnáct let jeho života poté, co na Albertovo naléhání opustila v říjnu 1938 Prahu a odjela s manželem do Londýna. V květnu 1939 přijíždí Johanna sama za Einsteinem do Princetonu, a protože její muž mezitím v Londýně náhle umírá, rozhodne se zůstat v Americe a pracovat jako knihovnice. Totiž, jak jí Einstein ihned po přivítání mile oznámí: „v Americe ovšem budeš muset pracovat.“ Přihlásí se tedy na knihovnickou školu na Univerzitě Severní Karolíny a požádá o americké občanství. K žádosti o občanství přiloží dva doporučující dopisy, je však značně nervózní, protože je považuje za nedostačující. První z dopisů pro ni napsal sám Albert Einstein. Ten druhý pak Johanně poskytl přítel jejího zesnulého manžela, ředitel F.B.I., J.Edgar Hoover. Občanství samozřejmě obdrží.
Johanna se narodila v Brně roku 1901 jako Johanna Bobasch, vystudovala gymnázium ve Varnsdorfu a poté Karlovu univerzitu. Poté se provdala za profesora Otto Fantu, lékárníka z lékárny u Bílého jednorožce na Staroměstském náměstí v Praze. Rodina Fantů byla v Praze velmi známá a salón Berty Fantové byl vyhledáván předními intelektuály, především z pražského židovského prostředí. Chodili sem Franz Kafka, Max Brod a Albert Einstein jim k tomu hrál na housle. Mimochodem právě zde v domě U bílého jednorožce (původně zvaného Dům u kamenného beránka) Einstein poprvé veřejně představil svoji obecnou teorii relativity. A zde se také roku 1929 Albert seznámil s Bertinou snachou Johannou. Tou dobou už Einstein sice v Čechách nežil, ale přesto sem často zavítal. Například v roce 1923 přijel vyjádřit úctu T.G.Masarykovi. I jinak měl k Československu vřelý vztah. Když vyšel český překlad jeho populární knihy o teorii relativity, napsal k němu předmluvu, kde vyjádřil, že ho velice těší, že tato knížka vychází v jazyce země, ve které nalezl patřičné soustředění, aby vytvářel svoje teorie. A i jeho telegram Gottwaldovi, v němž protestoval proti rozsudku smrti nad Miladou Horákovou, je všeobecně znám.
Einstein se znal též s manželem Johanny, který již roku 1922 napsal scénář k filmu „Základy Einsteinovy teorie relativity“, který, po posouzení Einsteinem, měl být skutečně zfilmován. Kvůli hospodářské krizi k tomu však bohužel nedošlo. Otto Fanta byl také ve světě uznávaným odborníkem na forenzní grafologii – odtud pramenila jeho známost s Edgarem Hooverem.
Johanna (neboli Hanna, jak jí říkal Einstein), dostudovala knihovnictví v roce 1941 a nastoupila jako katalogizátorka v knihovně na Oberllin Colledge. Ovšem již o tři roky později získala vysněné místo v knihovně univerzity v Princetonu (kde se nakonec stala první kurátorkou oddělení map). Ač tedy oba pracovali na stejné univerzitě, společnou domácnost neměli. Hanna však byla, jak se vyjádřili Einsteinovi přátelé, jeho každodenní důvěrnicí. A i když Hanna odešla už večer domů, Albert ji často poté ještě telefonoval, aby probrali pocity prožitého dne, nebo aby ji do sluchátka četl Goetha a další německé klasiky. A jakoby to nestačilo, občas ji posílal i dopisy se svými básněmi. Verše plné jihoněmeckého dialektu, laskavé náklonnosti, někdy poněkud hloupé a občas dokonce erotické.
V létě spolu trávili mnohá odpoledne na Einsteinově jachtě (spíš lodičce) na jezeře Carnegie. O tom všem (a mnohém dalším) víme z deníku, který si Johanna vedla. Dva a šedesáti stránkový rukopis nese název „Rozhovory s Einsteinem“. Z něj se dozvídáme o stáří geniálního fyzika, jak jej trápily nemoci a slábnoucí paměť, jak jej obtěžovaly návštěvy i to, že se stále živě zajímal o politické dění ve světě. Einstein se také rád a velmi hlasitě smál, Hanna si zapsala, jak ji vyprávěl historku o Marku Twainovi, který neměl rád Němčinu pro její obtížnou gramatiku. Twain prý jednou četl dvoudílnou německou knihu, ale nemohl ji dočíst, protože, jak se vyjádřil, slovesa se nacházela až ve druhém díle.
Albert Einstein zemřel v roce 1955. Před smrtí věnoval své milované Hanne rukopis své jednotné teorie pole. Pochopila, že tento dar je nejen znakem důvěry, ale i obavy o její finanční zabezpečení. Ponechala si rukopis až do svého odchodu do důchodu a doufala, že jej pak odkoupí knihovna univerzity v Princetonu. To se jí však bohužel nepodařilo (což osobně nechápu, řekli si snad – od Einsteina už toho máme dost, nemusíme utrácet za každou blbinu?). Johanna Fantová zemřela v Princetonu v roce 1981.
Pro ukázku uvádím ještě několik Einsteinových veršů. Pokud by se vám jejich kvalita zdála nevalná, pak nemusí být na vině slavný fyzik, jako spíš můj neumělý překlad. Zájemcům proto doporučuji německý originál doplněný anglickým překladem:
ze kterého jsem čerpal.
Báseň napsaná poté, co Hanny dům vyhořel:
----
Když podíval ses na mé Hanny nos,
řekl jsi, že je obyčejný dost.
Jak chybně jsi na to, ty lumpe, poukázal,
vždyť nevíš vůbec, co ten nos dokázal!
Ze sladkého snu byl náhle probuzený,
když podivný ucítil zápach zjevný.
Podal o tom však zprávu honem
hasičům, jak jinak, telefonem.
Ti přijeli pak během chvíle,
zachráněn jest dům i lidé.
Ač nejsem přítelem frází:
Nechť požehnán je mezi nosy!
A trocha Freudovského dvojsmyslu:
----
Pero je, jak každý myslím ví
symbolem mužského pohlaví.
Tím se ale Hanne nenechá odradit,
ví dobře, jak si s ním poradit.
Vánoční přání, které poslal Einstein Hanně Fantové na Vánoce 1945, obsahuje verš:
V Praze zanechal jsem za sebou své mládí
Tak prosím, měj mě na mysli v mém stáří
