Slavní rodáci I - pražský rodák pirátem z Karibiku aneb poslední kavalír
- pavelexner
- 5. 12. 2024
- Minut čtení: 4
Aktualizováno: 2. 7.
Dne 17.12.1619 se v Praze narodil Jára Cimrman sedmnáctého století - princ Ruprecht. Bylo by rovněž jednodušší popsat, čím nebyl, než to, čím vším byl. Nicméně zkusme to. Tak především byl českým princem. Jeho otec Fridrich Falcký byl korunován českým králem jen pár dní před Ruprechtovým narozením. Ruprecht (v cizině zvaný Rupert) pak byl pokřtěn v katedrále svatého Víta (mimochodem pohřben je ve Westminsterském opatství v Londýně). Jeho stýčkem byl anglický král Karel I., který se proslavil asi ponejvíce tím, že se nechal parlamentem popravit (mimochodem jeho prababičkou byla obdobně proslulá Marie Stewartovna, popravená pro změnu svou sestřenkou královnou Alžbětou). Ruprechtova sestra (tedy česká princezna Žofie) pak byla maminka dalšího anglického krále - Jiřího I. Hanoverského, zakladatele současné vládnoucí britské dynastie, takže český princ Ruprecht byl vlastně parapra... strýčkem současného krále Karla III.
Ruprecht v Praze dlouho nepobyl, neuběhl ani rok, přišla bitva na Bílé Hoře a Ruprechtovi rodiče se spěšně stěhovali. Přesto se traduje, že Ruprechtova první slova byla „Chvalte Pána“ pronesená Česky. Prý již v raném mládí mluvil Česky, Německy, Anglicky a Francouzsky. Byl to tedy i nadaný polyglot, jak jinak. Vzhledem k tomu, že se narodil přímo do třicetileté války, přičemž její první část, zvaná Česká válka, byla vlastně podnikem jeho tatínka, není divu, že se stal již ve čtrnácti letech válečníkem, samozřejmě na straně protestantů. Válečná štěstěna je však vrtkavá a tak si již roku 1638 (tedy v devatenácti letech) mohl do svého životopisu zapsat změnu povolání na „válečný zajatec císaře Ferdinanda III.“ Nakonec byl po třech letech propuštěn na přímluvu svého přítele olomouckého arcibiskupa Leopolda Viléma, musel se ale zavázat, že už nikdy nebude bojovat proti Habsburkům (mimochodem všimněte si, že katolický olomoucký arcibiskup měl za kamaráda protestanta, což v době, kdy se třicet let po celé Evropě mydlili katolíci s protestanty, nebylo tak úplně běžné).
Svůj slib Ruprecht splnil a odešel bojovat po boku svého anglického strýčka do Anglie proti Cromwellovi. Za své služby úspěšného velitele kavalerie se stal vévodou z Cumberlandu. Přesto byl nakonec Ruprecht z králových služeb propuštěn. Pro svůj častý sarkasmus a vůbec nedostatek diplomatického nadání si totiž nadělal mnoho nepřátel i mezi příznivci krále. Tak se Ruprecht stal pro změnu generálem Ludvíka XIV. a pomáhal Francouzům proti Španělsku. Když ale v Anglii vypukla znovu občanská válka, Ruprecht neváhal a vstoupil do služeb korunního prince Karla (budoucího krále Karla II.), který mu svěřil velení nad loďstvem. Tak se z kavaleristy stal námořník, a to hned admirál, což je docela slušná kariéra.
Od roku 1648 pak podnikal z Irska úspěšné korzárské nájezdy na parlamentní lodě. Jenže život i boj krále ukončil 30. ledna 1649 katův meč. Princ Ruprecht i s loďstvem odplul do Portugalska a poté nastoupil úspěšnou dráhu piráta ve Středozemním moři, kde přepadal zcela nestranně Anglické a Španělské lodě. Angličané mu to ale, kdožvíproč, měli za zlé, a tak se nakonec musel uchýlit do zaslíbené destinace všech korzárů a pirátů, do Karibiku. Ukořistěnými loděmi doplňoval svou eskadru nebo je prodával i s nákladem. Do Francie se vrátil po třech letech, a po zaplacení všech pohledávek byl prý stejně chudý, jako když vyplul.
A tak vstoupil do služeb svého kdysi úhlavního nepřítele Ferdinanda III. (neboli: jak český princ vstoupil do služeb českého krále) a ke svým hodnostem velitele kavalérie, admirála a piráta přidal hodnost polního podmaršála. Štěstí pak obrátilo k Ruprechtovi svou přívětivou tvář, když se v Anglii stal králem jeho bratranec Karel II., který jej přivítal s otevřenou náručí. Ruprecht se stal nejvyšším lordem admirality a roku 1670 také prvním guvernérem Společnosti Hudsonského zálivu, čímž se stal i prvním Čechem v Kanadě.
Mohlo by se zdát, že byl tedy vlastně celý život jen válečníkem, tak jaképak srovnávání s Cimrmanem? Jenže Ruprecht si našel čas i na jiné činnosti. Byl jedním ze tří zakladatelů britské Královské společnosti nauk. Zabýval se metalurgií, kryptografií a byl významným matematikem. Byl objevitelem těžko pochopitelné skutečnosti, že v libovolné krychli lze vytvořit otvor, kterým lze prostrčit krychli větší, než byla ta původní (ta první přitom samosebou musí zůstat pohromadě, nesmí se rozpadnout). Vsadil se s matematikem Johnem Wallisem, že vytvořit takový otvor v krychli je možné, a svou sázku vyhrál. Společně pak spočítali, že ta větší krychle může mít stranu 1,035 krát větší než krychle původní. O sto let později pak matematik Pieter Nieuwland dokonce zvýšil toto číslo ještě na hodnotu 1,06 (přesně je to tři krát odmocnina ze dvou děleno čtyřmi). Vlastnosti, kdy polyedrem lze prostrčit polyedr stejného tvaru o rozměru stejném nebo větším, se dodnes říká Ruprechtova vlastnost (poznámka pro matematiky, kteří se nudí: otázka, zda každý konvexní polyedr má Ruprechtovu vlastnost, není dosud vyřešena).
Ani vědou však Ruprechtova činnost nekončí. Byl i významným grafikem, umělcem a vynálezcem techniky mezzotinty - tónované a škrábané rytiny. Je například autorem rytin „Velký popravčí s hlavou Jana Křtitele“ a „Praporečník“, které můžete shlédnout v Metropolitním muzeu v NewYorku.
To, že v Anglii také zavedl techniku výroby tvrzeného skla (zvané dodnes „kapky prince Ruprechta“) nás již nemusí nijak udivovat.
Zemřel jako princ Rupert, falckrabě rýnský, vévoda bavorský, vévoda z Cumberlandu a hrabě z Holderness 29.11.1682 v Londýně.
Zájemcům lze doporučit knihu historika Charlese Spencera (bratra princezny Diany) - Princ Ruprecht: poslední kavalír (Prince Rupert : the last cavalier. Londýn, 2007).
